1)

Musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec, článek 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a s článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie vykládány v tom smyslu, že osoba jmenovaná do výkonu funkce soudce ve zjevném rozporu s právními předpisy členského státu týkajícími se jmenování soudců, spočívajícím konkrétně ve jmenování dané osoby do funkce soudce na návrh orgánu, který nepředstavuje záruku nezávislosti na zákonodárné a výkonné moci a nestrannosti, a za situace, kdy je systémově vyloučen soudní přezkum legality jmenovacího řízení, a také ve jmenování této osoby do funkce soudce přesto, že proti usnesení vnitrostátního orgánu [Krajowej Rady Sądownictwa (Národní rada soudnictví, Polsko)], které obsahovalo návrh na její jmenování do funkce soudce, byla předtím podána stížnost k příslušnému vnitrostátnímu soudu [Naczelnemu Sądu Administracyjnemu (Nejvyšší správní soud, Polsko)], že byla odložena vykonatelnost tohoto usnesení v souladu s vnitrostátním právem a že řízení před příslušným vnitrostátním soudem – Naczelnym Sądem Administracyjnym (Nejvyšší správní soud) nebylo před předáním jmenovací listiny skončeno, není nezávislým soudcem ve smyslu unijního práva?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, musí být čl. 19 odst. 1 druhý pododstavec, článek 2, čl. 4 odst. 3 a čl. 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie a s článkem 267 Smlouvy o fungování Evropské unie vykládány v tom smyslu, že rozhodnutí vydané soudcem a soudem posledního stupně, který byl ustanoven způsobem popsaným v [otázce č.] 1, není rozhodnutím v právním smyslu (je nicotným rozhodnutím) ve smyslu předpisů práva Evropské unie, přičemž posoudit tuto otázku může obecný soud, jenž splňuje požadavky na soud stanovené unijními právními předpisy?